Nakladatelství Prostřený stůl

Ukázky

Rozběhnuto... rozběhnu to
povídání o běhání

Výňatek z prologu:

Když jsem po letech nicnedělání (sportovního), s běháním opětovně začínal – zhruba o stejný počet kil těžší jako o kolik let starší – tak jsem kamarádům sportovcům na potkání vykládal, že se sice zadýchám, ale nejsem schopen se zchvátit jako zamlada, protože nohy to neutočí, nevydrží běžet tak dlouho, abych se dostal do stavu, že to nejde udýchat. Ale protože adaptace svalů bude – empiricky jsem vycítil, netvrdím to – rychlejší, než adekvátní rozšiřování krevního řečiště, tak jsem se po několika týdnech posunul do stavu, kdy nohy by už mohly, tedy ještě mohly, ale docházel kyslík. Nestihl jsem to udýchat. Ale protože v přírodě vše spěje do rovnováhy (to vím jistě), tak po několika měsících pravidelné a rozumně zvyšované zátěže došlo k vyrovnání možností obojího – nohou i dechu. Výsledkem té rovnováhy je, že při „jako že plném zatížení“ trpí oboje: nohy i pajšl. Do té doby trpěla jen jedna z uvedených součástí a donutila mě zvolnit dřív, než se začala ozývat ta druhá.

Takže lze říci, že jsem-li trénovanější, trpím dvojnásob oproti době, kdy jsem začínal a nebyl na tom tak dobře. A také platí a je možné konstatovat, že čím jsem trénovanější, tím jsem schopen trpět delší dobu. Schopnost vydržet „vražedné“ tempo se prodlužuje.

Milostná

mám vysokej tlak
nízký sebevědomí
splasklou duši
a pořád
žízeň
po Tobě

(krušovická dvanáctko)

9. kapitola - Honolulu:

Na Havajské ostrovy se v prosinci 2007 na maraton do Honolulu vypravili tři naši kamarádi z Maratónklubu Kladno, dva padesátníci Jan Flídr a František Tůma s již pokročilým šedesátníkem (ročník 1940) Rudolfem Kusebouchem. Pro všechny tři jistě když ne přímo vrchol, tak významný milník v maratonském, ale i cestovatelském životě. Dodávám, že všichni tři mají uběhnuto více než 50 maratonů a řadu z nich ve světě (pro ilustraci: New York, Boston, Londýn, Paříž, Řím, Jungfrau, solný důl…).

Z toho je patrné, že se jim z „velkého světa“ nepodlamují kolena, dalo by se s nadsázkou položit si otázku, zda se kolena nepodlamují ve velkém světě z nich. To dokládá následující příhoda, kterou mám z první ruky od zúčastněných, v čele s hlavním aktérem Rudlou Kusebouchem.

Rudolf je, jak jsem jej poznal, stále v dobré náladě, málokdy jej co rozhodí a je znám svou komunikativností, což se jinak také dá říci, že je huba plechová (v dobrém slova smyslu samozřejmě) a pro nějakou tu „hlášku“ nejde daleko. Pro doplnění a dokreslení obrazu poznamenávám, že Rudla je z generace, která si po valnou část svého života neuměla představit, že ještě stihne podívat se po světě, proběhne se New Yorkem nebo na Havaji. Proto se Rudlova angličtina omezuje na méně rozvité věty a nejčastěji používanými slovy jsou Hallo a Yes.

No ale jako na Kladně a v Praze, tak i na Havaji si zajdeme k Číňanům na čínu a nijak nás to nepřekvapuje, tak není nic zvláštního na tom, že „Slován všudé bratrý má“, což v daném příběhu obnáší lotyšskou či litevskou recepční hotelu, kde pánové bydleli. Takže po vyjasnění odpovědí na zdvořilostní otázky „Where are you from?“ zaznělo: to můžete klidně mluvit rusky…, což pochopitelně Rudlovi poskytovalo širší možnosti záběru, než ta angličtina. Takže při cestě na pláž, příhodně oblečen v tričko, kraťasy, ručník přes rameno, procházeje kolem recepce, žoviálně zahlásil směrem k recepční: „ja idu na katók katať sja na kaňkách.“

Co dodat, podle očitého svědka Franty byla recepční „zbouraná“ a není sice prokázáno, ale jsou takové úvahy, že se smíchy počůrala. Netřeba dodávat, že její osobou byli chlapci následně považováni, jak jsem z vyprávění vyrozuměl, za něco jako Very Important Person.

15. kapitola - Varování před „INTERCOM.BEHEJ.COM“:

Vážení přátelé běžci, obracím se na vás, kteří jste nejen příznivci běhání, ale současně také fandové moderní techniky. Ta se už dlouho prosazuje i do sportu, naše amatérské běhání nevyjímaje. Vedle nesporných kladů je však třeba počítat i s možnými komplikacemi, na které chci upozornit.

Na výzvu Behej.com jsem se přihlásil do jimi pořádaného zkušebního tréninkového programu. Podstoupil jsem voperování specielního čipu „intercom-behej.com“. Samotná operace je otázkou několika minut, čip není velký, nijak neobtěžuje a je umístěn pod kůží v oblasti klíční kosti. Vzhledem k tomu, že jde o testovací akci před komerčním spuštěním, nic jsem neplatil. Do budoucna se prý počítá se vstupní cenou kolem 400 EUR a pak samozřejmě nějaký měsíční paušál. Funkcí čipu a smyslem celého programu je, že čip sleduje různé fyziologické hodnoty našeho těla, od tepovky až po kdoví co. Čip je přes satelit spojen s řídícím centrem tréninkového programu, které údaje přijímá a vyhodnocuje a zpětně formou esemesek na mobil zašle rozbor právě prodělané aktivity a stanoví charakter a intenzitu další činnosti.

První den po aktivaci čipu jsem si dal svižně deset kilometrů a už chci jít domů, když mi mobil v kapse pípne se zprávou, ... “ještě trojku výklus“. No dobře, kvůli tomu jsem se do programu dal. Po osprchování jdu dobře naladěn do oblíbené hospůdky, dám si pivo a s chutí doplňuji minerály. Sotva si objednám druhé, pípá mi mobil,že... „jedno bude stačit“. Jen tak tak jsem objednávku stačil zrušit . No a večer po romantické předehře a po tom všem, co pak následovalo, když partnerka blaženě zavřela oči a já se překulil trochu stranou,pípne mi mobil ... “ještě deset minut“.

Z obrazového doprovodu: